12.2.
Na čas startujeme v 19:55 s ČSA do Madridu, kde cca po 2 hodinách bloumání po letišti odlétáme s Iberií přes Kanadu [sic!], Chicago a Dallas do Mexico City. Dvanáctihodinový let je utrpením - sedíme uprostřed čtyřsedadla, která jsou konstruována pro útlé pasažéry po amputaci dolních končetin.
13.2. Mexico City (2300 m n.m.), Puebla (2200 m. n.m.)
V 13:05 SEČ, tj. v 06:05 mexického času, přistáváme v Mexico City. Hned po odbavení a nákupu mexických dolarů (1 USD = 10,7 mexických) odjíždíme busem do 150 km vzdálené Puebly, přes národní park, kolem slovutného Popocatépetlu. Ten jen slabě odfrkává čmoudíky. Po ubytování v centru couráme po dvoumilionovém městě s tisíci historickými budovami. Město žije oslavami Sv. Valentina. Potkáváme mnoho prodavačů symbolů lásky a také proudy korzujících zamilovaných dvojic.
14.2. Xalapa (1400 m n.m.)
Dopoledne se vypravujeme na tříhodinovou jízdu autobusem do Xalapy (Jalapy), hlavního města státu Veracruz. Cesta vede pustinami s řídkými porosty juk, kaktusů, později ale i kvetoucích broskvoní a hrušní. Na jednu noc se ubytováváme v hezkém hotýlku De Bravo a couráme po městě a kolem místní laguny. Večer se účastníme Valentinského koncertu.
15.2. Xalapa (1400 m n.m.)
Náš hotýlek se z neznámých důvodů zavírá, a tak se přesouváme o pár metrů dál do jiného. Odcházíme na pěší výlet na nedalekou horu Macuiltépetl se zbytkem mlžného pralesa a při vrcholku s vyhlídkou na město a okolní hory. Stromy jsou obaleny broméliemi a kapradinami, poletují tu velcí otakárkovití motýli. Táta je nadšen. Místních se pak ptáme na upřesnění trasy. Dlouze nám cosi vyprávějí - to, že jim nerozumíme, je jim naprosto fuk. Jeden místní, který výjimečně uměl trochu anglicky, se nás zeptal, odkud jsme. Po naší odpovědi následovala druhá, dost příhodná otázka, zda to leží vedle Polska. A pak pokračoval monologem, ve které jsme se dozvěděli leccos:
- o obsazení Polska Rudou armádou
- o tom, ze se dědeček narodil v Andoře a vzal si krásnou modrookou ženu
- že se v Mexiku žije dobře, protože tu není král
- že má obavy o vývoj v Afghanistánu, stejně jako ho znepokojuje vývoj v Iránu a Iráku ...
Dál už jsme ho poslouchat v tom poledním pekelném horku nevydrželi a utekli mu.
Při této cestě se setkáváme s první a zatím poslední evidentní podvodnicí - chce zaplatit dvakrát za oběd. Byl sice dobrý, ale ne dvojnasobně. Je tu velká nabídka ovoce - užasné jsou šťávy připravované přímo před zákazníkem ("hugo").
16.2. Xalapa (1400 m n.m.)
Autobusem jedeme do 25 km vzdáleného městečka Xico. Odtud pěšky k vodopádům, kde se natáčel film Honba za diamantem. Jdeme po kameny dlážděné silnici vinoucí se mezi plántážemi banánovníků a kávovníků. V dálce ční skoro šest tisíc metrů vysoká zasněžená sopka Orizaba, nejvyššího hora Mexika. Ospalé městečko (po turistech ani vidu, ani slechu) je typu "V pravé poledne" včetně občasnych jezdců na koních. Vše je dokresleno zdáli znějící hudbou z filmu Podraz. Dokonalá atmosféra divoké Ameriky.
Večer, po návratu z výletu, se učastníme festivalu kytarových souborů. Je to příjemný večer.
Pijí se tu právě ony úžasné ovocné šťávy, po alkoholu ani vidu, ani slechu.
17.2. Xalapa (1400 m n.m.)
Jako první návštěvníci jsme v 9:00 v Museo de Anthropologico.
Muzeum indiánskych kultur je dokonalé jak po stránce obsahové, tak po stránce architektonického řešení. Vedle asi devíti velkych proslulých olméckých hlav starých kolem 2500 let je tu plno jiných zajímavých exponátů.
Město Xalapa je docela čisté, v hotelu se uklízí snad až moc. Našemu talismanu - sovičce - upadl nos! Než jsme ho stačili přilepit, podlehl destrukci. Mexikánci se milují nejen na Sv. Valentina - ulice jsou totiž i poté plné dvojic vyznávajících si lásku. I to je zřejme důvodem, proč ve 105-miliónovem Mexiku je 30 % obyvatel mladších 15 let.
18.2. Xalapa (1400 m n.m.)
Poslední den v Xalapě.
Opět jedeme autobusem do Xica a odtud pěšky nazdařbůh po svahu čtyřtisícové hory do nejbližší vesnice (asi 11 km). Proti městu je vesnice chudá.
Žádná hospoda, žádný obchod, jen škola, školka, zdravotní středisko a tři kostely. Část zpáteční cesty jedeme stopem (Volkswagenem - starým dobrým broukem). Cesta je kamenitá, auto trpí (řidič ne).
Z Xica do Xalapy se dostáváme autobusem. Po vystoupení v Xalapě přebíháme svižně do jiného autobusu, a na naši otázku, zda jede do centra, odpovida řidič kladně. Nedodal ale, že do centra jiného města, než jsme potřebovali - jel do nedalekého města Coatepec. Takže tady si odbýváme odpolední kávu, prohlížíme si dva kostely (výzdobou nejméně na úrovni Sv. Mikuláše) a jedeme zpět do Xalapy. Je nam divné, že jízdné je ted dvojnásobné. Až cestou zjišťujeme, že tato linka objíždí všechny okolní vesnice, průmyslovou zónu, nákupní centra na periferii, takže nakonec za tu dvacku toho vidíme docela dost.
19.2. Fortin de las Flores (1400 m n.m.)
Ráno Táta sotva mluví, přesto jsme se rozhodli rozloučit se s příjemným univerzitnim městem Xalapou a odjet do horského "lázeňskeho" městečka Fortin.
Cesta (asi 200 km) vede většinou nížinnými pastvinami s roztroušenymi stromy nebo poloopadavým lesem, který právě kvete. Všude same růžové květy, tu a tam i žluté či červené. Chvíli projíždíme suchým lesem s obrovskymi kaktusy. Hodně proměnlivá krajina. Ke konci opět stoupáme do hor a krajina se začiná dost zelenat.
Při přestupu ve měste Cordoba měníme šeky. Tato operace trvala dvěma bankovním úředníkům asi 3/4 hodiny, z toho 1/2 hodiny zabralo nepretržité přepočítávání 13 kusů šeků.
Po příjezdu hledá Máma ubytování, zatímco Táta hlída v parku bágly. Nabidky ji vyvedou z omylu, že v Mexiku nejsou brlohy asijskeho typu: prvni nabidka zvenku vypadá jako stání pro koně (dveře do zvencí přístupných jednotlivých pokojů byly sbity z prken), vnitřek tmavé a zatuchlé místnosti je však daleko horší. A to vse za 250 Mex (=425 Kč). Druhou nabídku - lepší brloh za 200 Mex uz bereme. Postele jsou měkke, teplá voda teče a pokud se nespí, dá se sedět na venkovní terase. Ve Fortinu poprchavá, ale je teplo.
Mama courá po obchodech a po městě, zatimco Táta marodí (rýmička).
20.2. Fortin de las Flores (1400 m n.m.)
Tátův stav se nelepší. Aby nestrávil v brlohu příliš dlouhý čas, rozhoduje se pro antibiotika. V naší lékarničce je výběr ze dvou druhů - jednoho, jehož zásoba je na 1 a 1/2 dne, nebo druhého, ktery je nejen po expiraci, ale zřejme procestoval s naší rodinou uz hodne tropických zemí. Rozhodli jsme se pro druhou možnost.
Oba tedy pokračujeme ve včerejším programu. Táta v posteli, Máma courá po městě, podstatně chudším než zatím poznané Puebla a Xalapa.
21.2. Stale Fortin
Den strávený ke spokojenosti obou: Táta v posteli s knihou a Beethovenem na uších, Máma courá po městě, nasává atmosféru a průběžně přináší Tátovi různe dobroty. I přes neduh vybíhá Táta během dne občas na střechu hotelu pozorovat Orizabu, jak pšouká sopečné páry.
S brlůžkem jsme se už sžili. Je to tmavá, neútulná místnost, ale vybrali jsme si ji kvůli tichu (má okno do světlíku) a zdejší personál (starý a mladý Mexičan) se snaží uklízet, což je nejpodstatnější.
======================
Několik poznatků po týdenním pobytu na malé části velké země
Příroda
V Mexiku je ted konec suchého období.
Na centrální náhorní plošině (2000 - 2300 m n.m.) se nacházejí většinou v tuto dobu vyprahlé stepi a pastviny s jednotlivymi stromy. Svahy osamocenych sopek jsou porostlé převážně borovými lesy. Místy jsme pozorovali porosty obrovskych juk a tu a tam i kaktusů. Na atlantickych úbočích (500 - 2300 m n.m.) se rozprostírají svěží, zelené lesy. Je to oblast mlžných a horských deštných lesů.Typický strom tu připomíná dobře naaranžovanou výkladní skříň květinářství - všude samé epifyty. Dost lesů dnes tady nahrazují pastviny. V nížině (pod 500 m n.m.)jsou opadavé lesy a houštiny, které v tuto dobu naplno kvetou, a to převážně růžově, tu a tam i žlutě. Na jednom místě jsme pozorovali les vysokých kaktusů. Opět plno pastvin.
Všude poletuje plno nádherných motýlů a nebesa se hemží orly i jinými dravci.
Obyvatelstvo je snědé pleti, většinou jsou to míšenci Indianů a Evropanů. Čistě bílých je minimum, ti obvykle zastávají lepší pozice.
Nejsou tak přátelští jako Asiate (kde v každé vesnici nás vítali jako osvobozeneckou armádu). Buď nás ingorují, nebo se lehce s pozdravem pousmějí. Nic nám nevnucují, nežebrají. Máme pocit, že v drtivé většině nás ani neokrádaji. Muži už nenosí typické sombréro, ale často bílý klobouk texaského typu. Ženy jsou v průměru méně krásné a vesměs se slušnými pneumatikami kolem pasu. Dětí je hodně a těhotných tím pádem taky. Kočárky nepoužívají, děti nosí v náručí zcela přikryté dekou. Na kolech nejezdí, což je ve zdejších horách logické. Překvapující pro nás je, že je to v podstatě národ nekuřáků.
Jídlo nám chutná. S výjimkou naší první návštěvy v Pueblu, kde jsme si dali speciality (jako příloha byl list opuncie), jíme jejich národni pokrm - kukuřičné nebo pšeničné placky v roztodivných úpravách, vždy nakonec polité salsou. Takový oběd se pořídí za 10-20 Mex (17-35 Kč). Druhá možnost je comida corrida, což je po našom polední menu. Příklad menu:
- čočková polévka
- špagety se šunkou jako předkrm
- hlavni jídlo Mámy bylo jakési kuřecí ragú s fazolkami a kukuričkou, Tátovo 4 rybí karbanátky se salátem
- k tomu tradiční placky
- desert ovocné pyré
- litr ibiškové šťávy k pití.
Všechno bylo velmi chutné s cenou na osobu 28 Mex.
Vynikající je pečivo. V mnoha druzích (převážně sladké), od rána do noci vždy čerstvé.
Ovoce je všude plno, cena je kolem 5-10 Mex za kilo, pomeranče 2-3 Mex, jablka a jahody 20 Mex.
K jidlu Mexičani piji ovocné šťávy, koktejly, kokakolu. Pivo stojí pouze před Mužíky.
Indiáni údajně nesnášejí alkohol a vypada to, ze to respektují. Pod vlivem jsme viděli 5 chlapů = 3 ležící, 1 padající, 2 před pádem. Hospod (cantina) je tu málo.
V obchodech díky globalizaci to vypadá stejně jako v Praze, Manile či Bangkoku - všichni jíme jogurty Danonne a Yoplait, zuby si čistíme pastou Colgate, pijeme Coca colu a kočky Aztéků, Rákosníku i Novákových kupují Whiskas. Ceny v mexickych obchodech jsou srovnateln s našimi. Výrazne víc je tu lékaren, prodejen bot, lazebníků (pod nazvem Esthetica Unisex) a pohřebních služeb - v každé vesnici. V ulicích velkých měst je mnoho čističů bot. Zákazníci (pouze caballeros) dávají při tomto obřadu jasně najevo, kdo je pán a kdo je kmán. Často narážíme na ambulance lékařů, obzvlášť hojně jsou mezi nimi zastoupeni dentisté a proctologové. Tak jako ve většině zemí s teplým klimatem se značná část obchodů odehrává na trzich.
Hromadná doprava funguje skvěle, i když je všude plno aut. Nikde jsme nečekali na dálkovy spoj déle než hodinu, přestože na zastávky přicházíme na blint. Kilometr v 1. třídě (nové klimatizované autobusy, čistota, promítání filmů, někdy i svačina) stoji cca 0,5 Mex. MHD je ve všech navštívených městech velmi hustá, žadný autobus nebyl přecpaný, cena jízdenky 4-5 Mex. Cena benzínu u pumpy je 7 Mex za litr.
Ubytování - máme natolik málo zkušeností, že ho nelze zatím objektivně hodnotit. Úroveň turistických hotýlků je vyšší než v JV Asii, ceny také. Za dvojlůžkový pokoj se sociálnim zařízením, teplou vodou, platime 200-390 Mex za noc. Na rozdil od Asie se tu pokoje během pobytu uklízí, ba i povlečení a ručníky se mění.
V porovnani s asijskymi zememi, ktere jsme procestovali, je tu celkove vyssi standard, vice je respektovana hygiena a je tu videt podstatne mene neuklizenych odpadku.
======================
22.2. Fortin
Dopoledne absolvujeme vychazku po prirodni rezervaci, ktera zacina 5 minut od naseho hotelu. Jdeme po kolejisti byvale zeleznice nad hlubokym kanonem s rickou na dne, kolem je krasna priroda, v dalce psouka Orizaba, nad hlavou nam letaji hejna orlu, kolem hlav rozmaniti motyli. Cestou se mijime pouze s jednim dedou, ktery stejne jako ostatni Mexicane nevnima, ze mu nerozumime, a tak povida a povida (cosi o historii silnicni a zelenicni dopravy v regionu).
Odpoledne si prohlizime mistni luxusni hotely. Dvojluzkovy pokoj v ***** hotelu s nadhernou zahradou, bazenem, vlastni kapli ... stoji 550<.
23.2. Fortin
Rano vyrazime stejnym smerem jako vcera, ale pokracujeme dal po uboci kanonu po byvale zeleznicni trati do vesnice Sumidero. Prochazime sesti tunely a po rozpadajicim se moste nad kanonem. Bohuzel je vse trochu v oparu, takze vidime pouze prirodu nejblizsiho okoli. Kvetou tu plane begonie, balazaminky, krasne zlutocerne "svlacce" a mnoho dalsiho. Trochu se ochladilo (denni teplota je cca 25 st. C).
Ve vesnici Sumidero nasedame na autobus a jedeme do 15 kilometru vzdalene Orizaby, kde se prave kona obrovsky sobotni trh. Prodava se hlavne zelenina a ovoce, koupit se da vsak i nove obleceni, obnosene boty, domaci potreby, zive zelvicky pro stesti atd. Je to lidsky mumraj, Indianky jsou vyfesakovane v krojich, hraje lidova muzika. Nalevame do sebe dva litry pomerancove stavy a s mocakem na prasknuti se vracime do Fortinu.
24.2. Stale Fortin
Brzy rano (konecne je jasno s dobrou viditelnosti) vyrazime busem a navazne nakladackem do Calcohualca, maleho indianskeho mestecka vysoko v horach na uboci Orizaby. Mame je nevalne, boli ji hrdlo a celou noc nespala, takze se delime. Mama zustava na zocalo kde se kona v kostele ohromna mse pro vysnorene Indiany z sirokeho okoli. Namisto z modlitebnich knizek se tu ctou zalmy z platna pripevneneho pred oltar, kam je z notebooku promitana prezentace Powerpointu. Jo, pokrok nezastavis !!!
Tata vyrazi sam k jinemu kostelu, posazenemu na uboci kopce nad sousedni vesnici. Cestou nadsene obdivuje nedalekou Oriazabu.
Brzy odpoledne se uz vracime busem do Fortinu. Odpoledne travime bloumanim po "nasem" mestecku, jehoz puvaby (zejmena asi okolni krajinu) ocenil uz habsbursky cisar Maxmilian, ktery si tu zridil letni sidlo.
25.2. Stale Fortin
Mama se po trech dnech zmatorila a tak jedeme busem do Orizaby a dal pak taxikem k hotelu Cascada. Zde dle literatury zacina petisty schody cesta na dno kanonu k usticimu vodopadu a dale nasleduje krasna prochazka dnem kanonu. Po slezeni schodu se ocitame u pachnouci cisticky odpadnich vod a misto pokracovani nadhernou prirodou jdeme kolem dratu vysokeho napeti k elektrarne. Tam uz se Mama vzbouri, Tata jde jeste trista metru dal k inzerovane lagune. Nasleduje zpatecni cesta od elektrarny k cisticce odpadnich vod a v prisernem polednim parnu vylezani 500 schodu. V soucasne dobe jsou v celem Mexiku nadprumerne vysoke teploty.
Nevydareny vylet si vynahrazujeme obedem v Monte Casino obedem o peti chodech. Objednavat si tu neco k jidlu v restauraci je vzrusujici. Vse, vcetne jazykoveho vybaveni obsluhujiciho presonalu, je ve spanelstine. Takze napriklad dnes misto domnele polevky byly prineseny nudlicky, jako predkrm nam predlozili syrove zampiony s parmezanem. Nakonec jsme si ale pochutnali na vsem.
Z Orizaby jedme busem do vesnicky Sumidaro a po zname osvedcene byvale zeleznici jdeme do Fortinu. Kanon mame osvetleny z opacne strany (minule jsem tudy sli dopoledne a v opacnem smeru) a je stejne pusobivy. Pod nohama nam temer skakaji jesterky, Tata blazene hyka, kdyz vidi kolibrika sat z kvitku. Kytky jak botanickem skleniku.
Jsme tu uz tyden - patrne jedini cizinci ve meste. Pro mnoho lidi se stavame jiz znamymi figurkami a projevuji nam sve sympatie.
26.2. Stale Fortin
Rano jedeme autobusem do Cosco, s tim, ze se budeme snazit navaznym autobusem (rok vyroby cca 1950) dojet co nejhloubeji do hor. A tak se v 10:30 ocitame pred kostelem vesnice Atotonilco. Vesnice je to veru chudobna, proto je zarazejici, ze proti kostelu jsou tri obecni bazeny hodne luxusnich vil. Ve vysce kolem 2500 m stoupame vzhuru do hor. Obloha se modra, slunce pali. Nase klobouky a ochranny faktor 35 vsak garantuji, ze i vecer je na nas poznat, ze jsme prazsti urednici.
Cesta do hor je kamenita, je velmi sucho a prasno, jde se spatne. To, co vidime, vsak stoji za tu nepohodu.
Je to krasna dolina, jejimz dnem tece bystrina. Skaly kolem jsou huste porostle prirodni vegetaci, kolem potoka vsak Indiani obdelavaji motyckou svoje uboha policka. Ti kteri jeste policko nemaji, snazi se okopat aspon to kameni. Je to tu floristicky raj: kvetou broskvone, porostle epifyty jako vsechy ostatni stromy, pozorujeme orchideje, popinave kaktusy, kvetouci agave a mnoho dalsich zajimavych rostlin.
Vecer se loucime s Fortin de las Flores a nasim brlohem a rano odjizdime do statu Oaxaca na jihu Mexika (sezeneme-li listky na autobus).
27.2. Oaxaca, 1550 m n.m.
Pocasi nam preje. Po prekrasnem a zcela jasnem vcerejsim dni je zatazeno a dle televizni predpovedi se ochlazuje v celem Mexiku. Jedeme se spolecnosti ADO do Orizaby. Stanice autobusu je kousek od hotelu a prichazi se tam s nami rozloucit nas znamy oslik Buggy. Po hodine cekani v Orizabe pokracujeme petihodinovou cestou do jihomexicke Oaxaky.
Prvni cast cesty je v mlze, asi po hodine se vyjasni a my vjizdime do sokujici krajiny. Jsou to hory sedozlute barvy, nikde neni kousek svezi prirody, jen a jen obrovske kaktusy. Nektere jsou ve tvaru trimetroveho sloupce, jine rozvetvene jak kosate stromy. Je to nesmirne pusobive, jenom litujeme, ze autobus frci bez zastavky po silnici zariznute do svahu (pod nami je na velke casti hluboka propast). A tak si tento vyjimecny zazitek uzivame jen cca hodinu pres okno autobusu.
V proslunene Oaxace po vystoupeni v 15:30 objevujeme v nadrazni hale obchod Majordomus s cokoladou. Konecne se tak setkavame s tim, co nam tu chybelo. Jsme v koncinach, kde Cortez objevil pro Evropany kakaove boby a my krome par cokolad evropskych znacek jsme tu zadnou nevideli. Tak si jakousi hnedou kasovitou hmotu kupujeme a je uzasna. S prichuti snad skorice a hrebicku - bajecna horka cokolada. Pozdeji zjistujeme, ze obchodu Majordomus je ve meste mnoho, s rozlicnou nabidkou cokolad pevnych i tekutych a docitame se, ze je to zdejsi specialita.
Mesto je uzasne. Na rozdil od ostatnich drive navstivenych mist je to i turisticka destinace. Je tu mnoho cizincu a jim je prizpusobena nabidka: luxusni restaurace, hotely, trhy s upominkovymi predmety na Mexiko, Oaxaku a Aztery, ale predevsim je tu mnoho nadhernych historickych budov, palacu a chramu. V jednom palaci upravenem na turisticky hotel se ubytujeme. Stoji na namesticku plnem indianskych trhovcu, prodavajicich suvenyry a vysivany textil. Pripomina to tu prostredi prazske Karlovky s tim rozdilem, ze se prodavaji predmety pripominajici tuto cast Mexika, nikoliv matrjosky ci indicke tycinky.
A tak do vecera nadseni bloumame mestem. Vecer se vyrazne ochlazuje, ale nas pokojicek v hornim patre je vyhraty dennim sluncem a tak je nam v nem prima.
28.2. Oaxaca
Jedeme autobusem do El Tule, kde roste co do objemu biomasy pry nejvetsi strom sveta (s obvodem kmene 52 m). Strom stoji na namesti s peknou radnici, kostelikem a upravenym parkem. Zazitek kazi ucpane silnice. Jednu cestu 8 km jedeme hodinu. Uz so opet oteplilo, slunce pali a i vecer je relativne teplo.
Odpoledne a vecer opet prochazka ctvrtmilionovym mestem. Kazdy vecer na namesti hraje hudba - vcera k tanci, dneska k poslechu.
29.2. Stale Oaxaca
Jedeme na archeologicke naleziste Monte Alban, na kopec 400 m nad mestem s vyhlidkou na okolni hory. Prochazime sidlistem indianskeho kmene Zapoteku (cca 500 pr. n. l. - 700 n.l.). Vystupujeme na pyramidy, coz nas v tom horku natolik vycerpava, ze odpoledne travime s "majordomackou" cokoladou v posteli. Zazitek z dopoledne vsak z nas nevyprchava.
1.3. Stale Oaxaca
V Oaxace je dost teplo, a to nejen ve dne, ale i v noci. Predevsim je tu vsak velmi suchy vzduch, coz zpusobuje, ze v noci oba stale chrchlame. Rozhodli jsme se proto se pohnout dale. Rano Tata kupuje jizdenku na nocni autokar do San Cristobal de las Casas ve state Chiapas. Puvodne se teto lokality bal z duvodu mozne aktivity povstaleckeho hnuti.
Cely den travime pasivne: chodime po meste, zasli jsme na velky sobotni trh a ochutnavame co vidime. K obedu si davame mistni specialitu - mole con pollo (je to kure polite cernou omackou, ktera je vyrobena z kakaa, chilli a dalsich pochutin), ovoce, ruzne kavy u "Itala", mistni horke cokolady na piti u vyrobce, a tak podobne. Zucastnili jsme se take mexicke svatby v mistni katedrale Santo Domingo. Je to nejuzasneji vyzdobeny kostel, jaky jsme kdy videli nejen tady, ale i v Evrope. Nevesta byla v bilem, jeji vlecka byla mnohametrova.
Ve 20:00 se vydavame na cestu do neznama. Odchazi se nam tezko, nebot tady prave zacina Mezinarodni hudebni festival. Pres park, ktery jdeme na nadrazi, je jedna za scen. Produkce hudby a tanec je to, co Mexikanci umeji.
2.3. San Cristobal de las Casas, 2200 m n.m.
Jen idiot pred 12-hodiovou cestou serpentinami stlaska, co se da ... Autobus Deluxe, kterym na jihovychod zeme frcime, ma temer luzkovou upravu a je obsazen jen zhruba z poloviny, takze kazdy cestujici ma pro sebe dvojluzko. V zadni casti jsou 2 zachody a automat na kavu.
Vyjizdime na cas a behem hodiny vsichni cestujici usinaji. Vsichni, s vyjimkou Mamy, ktera noc travi bud na zachode, nebo se trese zimnici ve svem dvojluzku a premlouva zaludek, aby vsechny ty odpoledni dobroty neposilal opacnym smerem. >
Po 12 hodinach vystupujeme ve vyrazne chladnejsim meste. Tata v nejblizsim okoli stanice hleda ubytovani, zatimco Mama se s bagly chouli v cekarne. Mestecko (100 tis. obyv.) je plne hotylku, takze behem hodiny se ubytovavame v peknem podkrovnim pokojicku, za pouhych 180 <. Mame je porad zle, zimnice se memi v horecku, takze zustava v posteli, zatimco Tata vyrazi na prochazky mestem a po predmestich. Je to opet velmi dobre zachovale kolonialni mesto, plne pamatek a hezkych ulicek a kostelu. Na rozdil od predchozich mest tu chodi hodne Indianek (i mladych) v pestrobarevnych vysivanych krojich. Tady ziji Mayove. Ze se nachazime v centru povstaleckeho hnuti, neni z niceho patrne.
3.3. Stale San Cristobal de las Casas
Mama nadale marodi, i kdyz uz je ji trochu lip. Tata vyrazi tedy sam, a sice do prirodni rezervace na hore Huitepec (2900 m n.m.) kousek za mestem. Jde pesky primo z mesta, protoze nevi, ze skoro do pulky svahu jezdi "taxi colectivo". To Tatovi zastavuje na poslednich 200 m cesty a vysazuje ho (zadarmo) u pesinky do rezervace. Pak uz jen pralesem, po cesticce, ktera se neustale rozvetvuje, strme nahoru. Kolem je videt nebyvale mnozstvi krasne kvetoucich bromelii na stromech, i nejake epifyticke kaktusy a orchideje. Plno drahokamove pestrych ptaku, motyli ... proste nadhera. Pri ceste zpet Tata nastupuje do zrovna dorazivsiho "taxi colectivo", a tak je doma uz po druhe hodine.
Odpoledne obligatni prochazka po meste, spojena se ziskavanim informaci o zajezdech do nejkrasnejsiho mayskeho sidliste, do prosluleho Palenque.
4.3. Stale San Cristobal de las Casas
Jedeme do vesnice Chamula. Chvili se placame na trhu, pak jdeme do kopce nad vesnici. Domorodci jsou krojovani, odmitaji se nechat fotit, deti jsou spinave a oprskle, dozaduji se penez. Celkove je to tady podstatne exotictejsi, nez drive navstivena mista.
Uprostred zpacetni cesty Tata vystoupi ze sdileneho taxi a jde do rezervace - vydrape se mlznym pralesem na vedlejsi vrchol zdejsi sopky. Mama chvili coura po meste.
Vecer, tak jako v jinych mestech a skoro kazdy vecer, hraje na namesti dobre kapela a je tu prijemna atmosfera. Pouze by tady mohlo byt mene Indianek, ktere na jedne ruce maji hromadu vysivanych hadru, na druhe jedno i vice deti a nabizeji a vnucuji (hadry). Pred spanim si jeste objedname v jedne z mistnich cestovek na zitra celodenni vylet.
5.3. Velky vylet k vodopadum a do Palenque
Dnesnim programem je navsteva asi 230 km vzdalenych prirodnich a kulturnich atrakci:
- kaskada bouricich vod Agua Azul v dzungli
- vodopad Misol - Ha
- proslule pradavne mayske pyramidy a mesto Palenque v pralese.
Mikrobus si nas ma vyzvednout v hotelu v 6:15 az 6:30. Cekame v recepci hodinu a stale se nic nedeje. Az v 7:30 prijede mikrobus s 8 cestujicimi. Mama s ukazovanim na hodinky nadava ridici. Ten nerozumi a cosi mele spanelsky.
Cesta k prvni zastavce trva 4 hodiny, v mikrobusu je horko, Tata nadava svym zvucnym hlasem: "Podivej, ten magor pred nami je tu v hubertusu", nebo "magor uz fialovi, za chvili ho to klepne a hubertus nesunda". Kdyz u kaskady vystoupime z mikrobusu, dava nam ridic sraz ve 12:00 hodin, to je za 1/2 hodiny. Je to dost malo a tak Mama jde za "magorem v hubertusu", aby ji ukazal hodinky. To je okamzik dvou prekvapeni:
1. Je o hodinu mene, takze ridic dostal vynadano nepravem
2. "Magor" na Maminu lamavou spanelstinu odpovedel CESKY.
Byl to Ital, ktery dva roky pracoval ve Frydku - Mistku. Nevime, zda slysel prupovidky o magorovi v hubertusu, ale az do konce zajezdu se choval velmi pratelsky. Jeho temer prvni slova byla o tom, kde se toci nejlepsi pivo v San Crostobalu (pro pripadne spolecne posezeni). Ani ridic si Mamino hartuseni nebral k srdci a potykal si s nami.
Zajezd to by skvely (viz nekolik fotek dole). Nadherna byla i krajina, kterou jsme projizdeli. San Cristobal lezi ve vysce 2200 m n.m., Palenque 50 m n.m.. Prejeli jsme devatero rek a devatero hor. Hory byly zelene, v nizinach bujna dzungle, nahore borove lesy. Silnice vede prevazne po serpentinach bez krajnic, v obcich s mnoha retardery. Ridic jel skvele, presto zaludek jednoho Americana to neustal.
6.3. Stale San Cristobal de las Casas
Po vcerejsim vycerpavajicim vyletu se poflakujeme dale od stredu mesta. Cestou potkavame pohrebni pruvod, pri nakouknuti do jednoho salonu ukazuje kolemjdouci mame, ze tam nesmi. A opravdu, u dveri je cedulka: zenam a uniformovanym vstup zakazan.
Vecer si kupujeme letenku na zitrek do Mexico City. Autobusem by cesta trvala 14 hodin a jezdi pouze v noci, takze bychom ani nic nevideli.
7.3. Mexico City ( 2200 m n.m.)
Po rannim sbaleni jdeme na kratky vylet na kopec s kostelikem a vlajkou. Cestou pozorujeme mimo jine kolibrika sajiciho nektar z kvetu dosny. Pak uz jen comida corrida, sprcha a ve 12:50 odjizdime autobusem do 1 hodiny vzdalene Tuxtly. Za cestu od autobusu k letisti chce taxikar 200 <. Usmluvame to na 150 < a myslime si, ze jsou zde taxikari stejni previti, jako v Praze. Kdyz po 40 km jizdy vystupujeme u letiste, bereme sve narceni zpet.
V pul seste pristavame v mexicke metropoli a celkem se hladce metrem s 2 prestupy dostavame do historickeho centra. Prvni vytypovany hotel je obsazeny a tak se cca v 1/2 8 ubytovavame v hotelu kolonialniho stylu z 19. stoleti Isabel.
8.3. Stale Mexico City
Jsme opet ve vysce 2200 m n.m., takze noci a rana jsou chladna. Behem dne se teplota vysplha na prijemnych 20 - 22 st. C, coz je pro prochazku po meste idealni. S pomoci Lonely Planet prochazime dopoledne historicke centrum, odpoledne supermoderni tridu mrakodrapu.
V odpolednich hodinach se na hlavnim namesti slavi MDZ. Komuniste maji pred prezidentskym palacem obrovske plakaty Marxe, Engelse, Lenina a Stalina. Jina skupina organizuje podpisove akce pro lecbu AIDS, dalsi chteji znarodnit tezbu nafty, indiansti samani v krojich vyhaneji z klientu zle duchy, na zemi sedici mlada zena s drevenymi protezami obou hornich koncetin vysiva krajky, atd ...
V parku Alameda, zalozenem v 16. stoleti, projizdeji policiste v sombrerech na konich, zatimco na moderni tride provadeji "obchuzku" na elektronicky rizenych dvoukolech.
9.3. Stale Mexico City
V 7:00 vyrazime z hotelu tremi trasami metra (mexicke metro ma 11 linek se 175 stanicemi) a autobusem ze severniho nadrazi vystupujeme v 8:45 u nejvetsi mexicke archeologicke pozoruhodnosti - pyramid Teotihuacan. Je to grandiozni pozustatek azteckeho mesta, vybudovaneho v prvnich stoletich naseho letopoctu, ve kterem zilo 200 tisic obyvatel. Prochazka dvoukilometrovou tridou je velmi pusobiva. Koncime ji vylezenim na Pyramidu mesice a prohlidkou interieru Palace jaguara. Dnes je vse sede, v dobe kdy mesto slouzilo puvodnim obyvatelum, prevladala barva ruda. Musela to byt nadhera. V nekterych mistech se zachovaly fresky, velmi zachovale jsou reliefy, vykladane obsidianem. Stavebnim materialem byl zcasti sopecny kamen.
Casto se tu stava, ze do dopravniho prostredku nastoupi clovek, ktery neco nabizi. Nekdy jidlo, jindy hudebni produkci, mnohdy take zde asi velmi oblibene vystoupeni klauna. Dnes v metru byla velmi hlasite nabizena prirucka pro praci s geometrickymi vzorci. Zajemce se nenasel.
10.3. Stale Mexico City
Posledni cely den na Zapadni polokouli!
Jedeme autobusem do 60 km vzdaleneho mestecka Amecameca, ktere lezi na upati vulkanu Popocatepetl. Cely den horu obihame se zaverem, ze to bylo dustojne ukonceni nasi dovolene (viz posledni obrazky).
Hora psoukala jak po fazolich, Tata s fotakem cvakal a blazene hykal jak oslik Buggy.
Na rozdil od Mexico City, ktere moc treti svet nepripomina, mestecko Amecameca je uz zase nase stare dobre Mexiko se vsim, s cim jsme se behem posledniho mesice setkavali.
ADIOS, AMIGOS !!! 11.3. Konec
V nadeji, ze mexicke metro nas jako zatim vzdycky nezklame, prichazime rano s narvanymi bagly na nastupiste smerem na letiste (mame dvakrat prestupovat). Prvni vlak je narvany k prasknuti, druhy projizdi bez zastaveni, treti rovnez, ctvrty je opet narvany k prasknuti.
Takze vybihame na ulici, chytame taxi a za 3/4 hodiny jsme na asi tak 8 km vzdalenem letisti. Je nejvyssi cas, uz pro nas nemaji sedadla vedle sebe.
Letadlo odleta na cas. V Madridu ctyri hodiny nudneho cekani, do Prahy dorazime opet podle letoveho radu.
Na čas startujeme v 19:55 s ČSA do Madridu, kde cca po 2 hodinách bloumání po letišti odlétáme s Iberií přes Kanadu [sic!], Chicago a Dallas do Mexico City. Dvanáctihodinový let je utrpením - sedíme uprostřed čtyřsedadla, která jsou konstruována pro útlé pasažéry po amputaci dolních končetin.
13.2. Mexico City (2300 m n.m.), Puebla (2200 m. n.m.)
V 13:05 SEČ, tj. v 06:05 mexického času, přistáváme v Mexico City. Hned po odbavení a nákupu mexických dolarů (1 USD = 10,7 mexických) odjíždíme busem do 150 km vzdálené Puebly, přes národní park, kolem slovutného Popocatépetlu. Ten jen slabě odfrkává čmoudíky. Po ubytování v centru couráme po dvoumilionovém městě s tisíci historickými budovami. Město žije oslavami Sv. Valentina. Potkáváme mnoho prodavačů symbolů lásky a také proudy korzujících zamilovaných dvojic.
14.2. Xalapa (1400 m n.m.)
Dopoledne se vypravujeme na tříhodinovou jízdu autobusem do Xalapy (Jalapy), hlavního města státu Veracruz. Cesta vede pustinami s řídkými porosty juk, kaktusů, později ale i kvetoucích broskvoní a hrušní. Na jednu noc se ubytováváme v hezkém hotýlku De Bravo a couráme po městě a kolem místní laguny. Večer se účastníme Valentinského koncertu.
15.2. Xalapa (1400 m n.m.)
Náš hotýlek se z neznámých důvodů zavírá, a tak se přesouváme o pár metrů dál do jiného. Odcházíme na pěší výlet na nedalekou horu Macuiltépetl se zbytkem mlžného pralesa a při vrcholku s vyhlídkou na město a okolní hory. Stromy jsou obaleny broméliemi a kapradinami, poletují tu velcí otakárkovití motýli. Táta je nadšen. Místních se pak ptáme na upřesnění trasy. Dlouze nám cosi vyprávějí - to, že jim nerozumíme, je jim naprosto fuk. Jeden místní, který výjimečně uměl trochu anglicky, se nás zeptal, odkud jsme. Po naší odpovědi následovala druhá, dost příhodná otázka, zda to leží vedle Polska. A pak pokračoval monologem, ve které jsme se dozvěděli leccos:
- o obsazení Polska Rudou armádou
- o tom, ze se dědeček narodil v Andoře a vzal si krásnou modrookou ženu
- že se v Mexiku žije dobře, protože tu není král
- že má obavy o vývoj v Afghanistánu, stejně jako ho znepokojuje vývoj v Iránu a Iráku ...
Dál už jsme ho poslouchat v tom poledním pekelném horku nevydrželi a utekli mu.
Při této cestě se setkáváme s první a zatím poslední evidentní podvodnicí - chce zaplatit dvakrát za oběd. Byl sice dobrý, ale ne dvojnasobně. Je tu velká nabídka ovoce - užasné jsou šťávy připravované přímo před zákazníkem ("hugo").
16.2. Xalapa (1400 m n.m.)
Autobusem jedeme do 25 km vzdáleného městečka Xico. Odtud pěšky k vodopádům, kde se natáčel film Honba za diamantem. Jdeme po kameny dlážděné silnici vinoucí se mezi plántážemi banánovníků a kávovníků. V dálce ční skoro šest tisíc metrů vysoká zasněžená sopka Orizaba, nejvyššího hora Mexika. Ospalé městečko (po turistech ani vidu, ani slechu) je typu "V pravé poledne" včetně občasnych jezdců na koních. Vše je dokresleno zdáli znějící hudbou z filmu Podraz. Dokonalá atmosféra divoké Ameriky.
Večer, po návratu z výletu, se učastníme festivalu kytarových souborů. Je to příjemný večer.
Pijí se tu právě ony úžasné ovocné šťávy, po alkoholu ani vidu, ani slechu.
17.2. Xalapa (1400 m n.m.)
Jako první návštěvníci jsme v 9:00 v Museo de Anthropologico.
Muzeum indiánskych kultur je dokonalé jak po stránce obsahové, tak po stránce architektonického řešení. Vedle asi devíti velkych proslulých olméckých hlav starých kolem 2500 let je tu plno jiných zajímavých exponátů.
Město Xalapa je docela čisté, v hotelu se uklízí snad až moc. Našemu talismanu - sovičce - upadl nos! Než jsme ho stačili přilepit, podlehl destrukci. Mexikánci se milují nejen na Sv. Valentina - ulice jsou totiž i poté plné dvojic vyznávajících si lásku. I to je zřejme důvodem, proč ve 105-miliónovem Mexiku je 30 % obyvatel mladších 15 let.
18.2. Xalapa (1400 m n.m.)
Poslední den v Xalapě.
Opět jedeme autobusem do Xica a odtud pěšky nazdařbůh po svahu čtyřtisícové hory do nejbližší vesnice (asi 11 km). Proti městu je vesnice chudá.
Žádná hospoda, žádný obchod, jen škola, školka, zdravotní středisko a tři kostely. Část zpáteční cesty jedeme stopem (Volkswagenem - starým dobrým broukem). Cesta je kamenitá, auto trpí (řidič ne).
Z Xica do Xalapy se dostáváme autobusem. Po vystoupení v Xalapě přebíháme svižně do jiného autobusu, a na naši otázku, zda jede do centra, odpovida řidič kladně. Nedodal ale, že do centra jiného města, než jsme potřebovali - jel do nedalekého města Coatepec. Takže tady si odbýváme odpolední kávu, prohlížíme si dva kostely (výzdobou nejméně na úrovni Sv. Mikuláše) a jedeme zpět do Xalapy. Je nam divné, že jízdné je ted dvojnásobné. Až cestou zjišťujeme, že tato linka objíždí všechny okolní vesnice, průmyslovou zónu, nákupní centra na periferii, takže nakonec za tu dvacku toho vidíme docela dost.
19.2. Fortin de las Flores (1400 m n.m.)
Ráno Táta sotva mluví, přesto jsme se rozhodli rozloučit se s příjemným univerzitnim městem Xalapou a odjet do horského "lázeňskeho" městečka Fortin.
Cesta (asi 200 km) vede většinou nížinnými pastvinami s roztroušenymi stromy nebo poloopadavým lesem, který právě kvete. Všude same růžové květy, tu a tam i žluté či červené. Chvíli projíždíme suchým lesem s obrovskymi kaktusy. Hodně proměnlivá krajina. Ke konci opět stoupáme do hor a krajina se začiná dost zelenat.
Při přestupu ve měste Cordoba měníme šeky. Tato operace trvala dvěma bankovním úředníkům asi 3/4 hodiny, z toho 1/2 hodiny zabralo nepretržité přepočítávání 13 kusů šeků.
Po příjezdu hledá Máma ubytování, zatímco Táta hlída v parku bágly. Nabidky ji vyvedou z omylu, že v Mexiku nejsou brlohy asijskeho typu: prvni nabidka zvenku vypadá jako stání pro koně (dveře do zvencí přístupných jednotlivých pokojů byly sbity z prken), vnitřek tmavé a zatuchlé místnosti je však daleko horší. A to vse za 250 Mex (=425 Kč). Druhou nabídku - lepší brloh za 200 Mex uz bereme. Postele jsou měkke, teplá voda teče a pokud se nespí, dá se sedět na venkovní terase. Ve Fortinu poprchavá, ale je teplo.
Mama courá po obchodech a po městě, zatimco Táta marodí (rýmička).
20.2. Fortin de las Flores (1400 m n.m.)
Tátův stav se nelepší. Aby nestrávil v brlohu příliš dlouhý čas, rozhoduje se pro antibiotika. V naší lékarničce je výběr ze dvou druhů - jednoho, jehož zásoba je na 1 a 1/2 dne, nebo druhého, ktery je nejen po expiraci, ale zřejme procestoval s naší rodinou uz hodne tropických zemí. Rozhodli jsme se pro druhou možnost.
Oba tedy pokračujeme ve včerejším programu. Táta v posteli, Máma courá po městě, podstatně chudším než zatím poznané Puebla a Xalapa.
21.2. Stale Fortin
Den strávený ke spokojenosti obou: Táta v posteli s knihou a Beethovenem na uších, Máma courá po městě, nasává atmosféru a průběžně přináší Tátovi různe dobroty. I přes neduh vybíhá Táta během dne občas na střechu hotelu pozorovat Orizabu, jak pšouká sopečné páry.
S brlůžkem jsme se už sžili. Je to tmavá, neútulná místnost, ale vybrali jsme si ji kvůli tichu (má okno do světlíku) a zdejší personál (starý a mladý Mexičan) se snaží uklízet, což je nejpodstatnější.
======================
Několik poznatků po týdenním pobytu na malé části velké země
Příroda
V Mexiku je ted konec suchého období.
Na centrální náhorní plošině (2000 - 2300 m n.m.) se nacházejí většinou v tuto dobu vyprahlé stepi a pastviny s jednotlivymi stromy. Svahy osamocenych sopek jsou porostlé převážně borovými lesy. Místy jsme pozorovali porosty obrovskych juk a tu a tam i kaktusů. Na atlantickych úbočích (500 - 2300 m n.m.) se rozprostírají svěží, zelené lesy. Je to oblast mlžných a horských deštných lesů.Typický strom tu připomíná dobře naaranžovanou výkladní skříň květinářství - všude samé epifyty. Dost lesů dnes tady nahrazují pastviny. V nížině (pod 500 m n.m.)jsou opadavé lesy a houštiny, které v tuto dobu naplno kvetou, a to převážně růžově, tu a tam i žlutě. Na jednom místě jsme pozorovali les vysokých kaktusů. Opět plno pastvin.
Všude poletuje plno nádherných motýlů a nebesa se hemží orly i jinými dravci.
Obyvatelstvo je snědé pleti, většinou jsou to míšenci Indianů a Evropanů. Čistě bílých je minimum, ti obvykle zastávají lepší pozice.
Nejsou tak přátelští jako Asiate (kde v každé vesnici nás vítali jako osvobozeneckou armádu). Buď nás ingorují, nebo se lehce s pozdravem pousmějí. Nic nám nevnucují, nežebrají. Máme pocit, že v drtivé většině nás ani neokrádaji. Muži už nenosí typické sombréro, ale často bílý klobouk texaského typu. Ženy jsou v průměru méně krásné a vesměs se slušnými pneumatikami kolem pasu. Dětí je hodně a těhotných tím pádem taky. Kočárky nepoužívají, děti nosí v náručí zcela přikryté dekou. Na kolech nejezdí, což je ve zdejších horách logické. Překvapující pro nás je, že je to v podstatě národ nekuřáků.
Jídlo nám chutná. S výjimkou naší první návštěvy v Pueblu, kde jsme si dali speciality (jako příloha byl list opuncie), jíme jejich národni pokrm - kukuřičné nebo pšeničné placky v roztodivných úpravách, vždy nakonec polité salsou. Takový oběd se pořídí za 10-20 Mex (17-35 Kč). Druhá možnost je comida corrida, což je po našom polední menu. Příklad menu:
- čočková polévka
- špagety se šunkou jako předkrm
- hlavni jídlo Mámy bylo jakési kuřecí ragú s fazolkami a kukuričkou, Tátovo 4 rybí karbanátky se salátem
- k tomu tradiční placky
- desert ovocné pyré
- litr ibiškové šťávy k pití.
Všechno bylo velmi chutné s cenou na osobu 28 Mex.
Vynikající je pečivo. V mnoha druzích (převážně sladké), od rána do noci vždy čerstvé.
Ovoce je všude plno, cena je kolem 5-10 Mex za kilo, pomeranče 2-3 Mex, jablka a jahody 20 Mex.
K jidlu Mexičani piji ovocné šťávy, koktejly, kokakolu. Pivo stojí pouze před Mužíky.
Indiáni údajně nesnášejí alkohol a vypada to, ze to respektují. Pod vlivem jsme viděli 5 chlapů = 3 ležící, 1 padající, 2 před pádem. Hospod (cantina) je tu málo.
V obchodech díky globalizaci to vypadá stejně jako v Praze, Manile či Bangkoku - všichni jíme jogurty Danonne a Yoplait, zuby si čistíme pastou Colgate, pijeme Coca colu a kočky Aztéků, Rákosníku i Novákových kupují Whiskas. Ceny v mexickych obchodech jsou srovnateln s našimi. Výrazne víc je tu lékaren, prodejen bot, lazebníků (pod nazvem Esthetica Unisex) a pohřebních služeb - v každé vesnici. V ulicích velkých měst je mnoho čističů bot. Zákazníci (pouze caballeros) dávají při tomto obřadu jasně najevo, kdo je pán a kdo je kmán. Často narážíme na ambulance lékařů, obzvlášť hojně jsou mezi nimi zastoupeni dentisté a proctologové. Tak jako ve většině zemí s teplým klimatem se značná část obchodů odehrává na trzich.
Hromadná doprava funguje skvěle, i když je všude plno aut. Nikde jsme nečekali na dálkovy spoj déle než hodinu, přestože na zastávky přicházíme na blint. Kilometr v 1. třídě (nové klimatizované autobusy, čistota, promítání filmů, někdy i svačina) stoji cca 0,5 Mex. MHD je ve všech navštívených městech velmi hustá, žadný autobus nebyl přecpaný, cena jízdenky 4-5 Mex. Cena benzínu u pumpy je 7 Mex za litr.
Ubytování - máme natolik málo zkušeností, že ho nelze zatím objektivně hodnotit. Úroveň turistických hotýlků je vyšší než v JV Asii, ceny také. Za dvojlůžkový pokoj se sociálnim zařízením, teplou vodou, platime 200-390 Mex za noc. Na rozdil od Asie se tu pokoje během pobytu uklízí, ba i povlečení a ručníky se mění.
V porovnani s asijskymi zememi, ktere jsme procestovali, je tu celkove vyssi standard, vice je respektovana hygiena a je tu videt podstatne mene neuklizenych odpadku.
======================
22.2. Fortin
Dopoledne absolvujeme vychazku po prirodni rezervaci, ktera zacina 5 minut od naseho hotelu. Jdeme po kolejisti byvale zeleznice nad hlubokym kanonem s rickou na dne, kolem je krasna priroda, v dalce psouka Orizaba, nad hlavou nam letaji hejna orlu, kolem hlav rozmaniti motyli. Cestou se mijime pouze s jednim dedou, ktery stejne jako ostatni Mexicane nevnima, ze mu nerozumime, a tak povida a povida (cosi o historii silnicni a zelenicni dopravy v regionu).
Odpoledne si prohlizime mistni luxusni hotely. Dvojluzkovy pokoj v ***** hotelu s nadhernou zahradou, bazenem, vlastni kapli ... stoji 550<.
23.2. Fortin
Rano vyrazime stejnym smerem jako vcera, ale pokracujeme dal po uboci kanonu po byvale zeleznicni trati do vesnice Sumidero. Prochazime sesti tunely a po rozpadajicim se moste nad kanonem. Bohuzel je vse trochu v oparu, takze vidime pouze prirodu nejblizsiho okoli. Kvetou tu plane begonie, balazaminky, krasne zlutocerne "svlacce" a mnoho dalsiho. Trochu se ochladilo (denni teplota je cca 25 st. C).
Ve vesnici Sumidero nasedame na autobus a jedeme do 15 kilometru vzdalene Orizaby, kde se prave kona obrovsky sobotni trh. Prodava se hlavne zelenina a ovoce, koupit se da vsak i nove obleceni, obnosene boty, domaci potreby, zive zelvicky pro stesti atd. Je to lidsky mumraj, Indianky jsou vyfesakovane v krojich, hraje lidova muzika. Nalevame do sebe dva litry pomerancove stavy a s mocakem na prasknuti se vracime do Fortinu.
24.2. Stale Fortin
Brzy rano (konecne je jasno s dobrou viditelnosti) vyrazime busem a navazne nakladackem do Calcohualca, maleho indianskeho mestecka vysoko v horach na uboci Orizaby. Mame je nevalne, boli ji hrdlo a celou noc nespala, takze se delime. Mama zustava na zocalo kde se kona v kostele ohromna mse pro vysnorene Indiany z sirokeho okoli. Namisto z modlitebnich knizek se tu ctou zalmy z platna pripevneneho pred oltar, kam je z notebooku promitana prezentace Powerpointu. Jo, pokrok nezastavis !!!
Tata vyrazi sam k jinemu kostelu, posazenemu na uboci kopce nad sousedni vesnici. Cestou nadsene obdivuje nedalekou Oriazabu.
Brzy odpoledne se uz vracime busem do Fortinu. Odpoledne travime bloumanim po "nasem" mestecku, jehoz puvaby (zejmena asi okolni krajinu) ocenil uz habsbursky cisar Maxmilian, ktery si tu zridil letni sidlo.
25.2. Stale Fortin
Mama se po trech dnech zmatorila a tak jedeme busem do Orizaby a dal pak taxikem k hotelu Cascada. Zde dle literatury zacina petisty schody cesta na dno kanonu k usticimu vodopadu a dale nasleduje krasna prochazka dnem kanonu. Po slezeni schodu se ocitame u pachnouci cisticky odpadnich vod a misto pokracovani nadhernou prirodou jdeme kolem dratu vysokeho napeti k elektrarne. Tam uz se Mama vzbouri, Tata jde jeste trista metru dal k inzerovane lagune. Nasleduje zpatecni cesta od elektrarny k cisticce odpadnich vod a v prisernem polednim parnu vylezani 500 schodu. V soucasne dobe jsou v celem Mexiku nadprumerne vysoke teploty.
Nevydareny vylet si vynahrazujeme obedem v Monte Casino obedem o peti chodech. Objednavat si tu neco k jidlu v restauraci je vzrusujici. Vse, vcetne jazykoveho vybaveni obsluhujiciho presonalu, je ve spanelstine. Takze napriklad dnes misto domnele polevky byly prineseny nudlicky, jako predkrm nam predlozili syrove zampiony s parmezanem. Nakonec jsme si ale pochutnali na vsem.
Z Orizaby jedme busem do vesnicky Sumidaro a po zname osvedcene byvale zeleznici jdeme do Fortinu. Kanon mame osvetleny z opacne strany (minule jsem tudy sli dopoledne a v opacnem smeru) a je stejne pusobivy. Pod nohama nam temer skakaji jesterky, Tata blazene hyka, kdyz vidi kolibrika sat z kvitku. Kytky jak botanickem skleniku.
Jsme tu uz tyden - patrne jedini cizinci ve meste. Pro mnoho lidi se stavame jiz znamymi figurkami a projevuji nam sve sympatie.
26.2. Stale Fortin
Rano jedeme autobusem do Cosco, s tim, ze se budeme snazit navaznym autobusem (rok vyroby cca 1950) dojet co nejhloubeji do hor. A tak se v 10:30 ocitame pred kostelem vesnice Atotonilco. Vesnice je to veru chudobna, proto je zarazejici, ze proti kostelu jsou tri obecni bazeny hodne luxusnich vil. Ve vysce kolem 2500 m stoupame vzhuru do hor. Obloha se modra, slunce pali. Nase klobouky a ochranny faktor 35 vsak garantuji, ze i vecer je na nas poznat, ze jsme prazsti urednici.
Cesta do hor je kamenita, je velmi sucho a prasno, jde se spatne. To, co vidime, vsak stoji za tu nepohodu.
Je to krasna dolina, jejimz dnem tece bystrina. Skaly kolem jsou huste porostle prirodni vegetaci, kolem potoka vsak Indiani obdelavaji motyckou svoje uboha policka. Ti kteri jeste policko nemaji, snazi se okopat aspon to kameni. Je to tu floristicky raj: kvetou broskvone, porostle epifyty jako vsechy ostatni stromy, pozorujeme orchideje, popinave kaktusy, kvetouci agave a mnoho dalsich zajimavych rostlin.
Vecer se loucime s Fortin de las Flores a nasim brlohem a rano odjizdime do statu Oaxaca na jihu Mexika (sezeneme-li listky na autobus).
27.2. Oaxaca, 1550 m n.m.
Pocasi nam preje. Po prekrasnem a zcela jasnem vcerejsim dni je zatazeno a dle televizni predpovedi se ochlazuje v celem Mexiku. Jedeme se spolecnosti ADO do Orizaby. Stanice autobusu je kousek od hotelu a prichazi se tam s nami rozloucit nas znamy oslik Buggy. Po hodine cekani v Orizabe pokracujeme petihodinovou cestou do jihomexicke Oaxaky.
Prvni cast cesty je v mlze, asi po hodine se vyjasni a my vjizdime do sokujici krajiny. Jsou to hory sedozlute barvy, nikde neni kousek svezi prirody, jen a jen obrovske kaktusy. Nektere jsou ve tvaru trimetroveho sloupce, jine rozvetvene jak kosate stromy. Je to nesmirne pusobive, jenom litujeme, ze autobus frci bez zastavky po silnici zariznute do svahu (pod nami je na velke casti hluboka propast). A tak si tento vyjimecny zazitek uzivame jen cca hodinu pres okno autobusu.
V proslunene Oaxace po vystoupeni v 15:30 objevujeme v nadrazni hale obchod Majordomus s cokoladou. Konecne se tak setkavame s tim, co nam tu chybelo. Jsme v koncinach, kde Cortez objevil pro Evropany kakaove boby a my krome par cokolad evropskych znacek jsme tu zadnou nevideli. Tak si jakousi hnedou kasovitou hmotu kupujeme a je uzasna. S prichuti snad skorice a hrebicku - bajecna horka cokolada. Pozdeji zjistujeme, ze obchodu Majordomus je ve meste mnoho, s rozlicnou nabidkou cokolad pevnych i tekutych a docitame se, ze je to zdejsi specialita.
Mesto je uzasne. Na rozdil od ostatnich drive navstivenych mist je to i turisticka destinace. Je tu mnoho cizincu a jim je prizpusobena nabidka: luxusni restaurace, hotely, trhy s upominkovymi predmety na Mexiko, Oaxaku a Aztery, ale predevsim je tu mnoho nadhernych historickych budov, palacu a chramu. V jednom palaci upravenem na turisticky hotel se ubytujeme. Stoji na namesticku plnem indianskych trhovcu, prodavajicich suvenyry a vysivany textil. Pripomina to tu prostredi prazske Karlovky s tim rozdilem, ze se prodavaji predmety pripominajici tuto cast Mexika, nikoliv matrjosky ci indicke tycinky.
A tak do vecera nadseni bloumame mestem. Vecer se vyrazne ochlazuje, ale nas pokojicek v hornim patre je vyhraty dennim sluncem a tak je nam v nem prima.
28.2. Oaxaca
Jedeme autobusem do El Tule, kde roste co do objemu biomasy pry nejvetsi strom sveta (s obvodem kmene 52 m). Strom stoji na namesti s peknou radnici, kostelikem a upravenym parkem. Zazitek kazi ucpane silnice. Jednu cestu 8 km jedeme hodinu. Uz so opet oteplilo, slunce pali a i vecer je relativne teplo.
Odpoledne a vecer opet prochazka ctvrtmilionovym mestem. Kazdy vecer na namesti hraje hudba - vcera k tanci, dneska k poslechu.
29.2. Stale Oaxaca
Jedeme na archeologicke naleziste Monte Alban, na kopec 400 m nad mestem s vyhlidkou na okolni hory. Prochazime sidlistem indianskeho kmene Zapoteku (cca 500 pr. n. l. - 700 n.l.). Vystupujeme na pyramidy, coz nas v tom horku natolik vycerpava, ze odpoledne travime s "majordomackou" cokoladou v posteli. Zazitek z dopoledne vsak z nas nevyprchava.
1.3. Stale Oaxaca
V Oaxace je dost teplo, a to nejen ve dne, ale i v noci. Predevsim je tu vsak velmi suchy vzduch, coz zpusobuje, ze v noci oba stale chrchlame. Rozhodli jsme se proto se pohnout dale. Rano Tata kupuje jizdenku na nocni autokar do San Cristobal de las Casas ve state Chiapas. Puvodne se teto lokality bal z duvodu mozne aktivity povstaleckeho hnuti.
Cely den travime pasivne: chodime po meste, zasli jsme na velky sobotni trh a ochutnavame co vidime. K obedu si davame mistni specialitu - mole con pollo (je to kure polite cernou omackou, ktera je vyrobena z kakaa, chilli a dalsich pochutin), ovoce, ruzne kavy u "Itala", mistni horke cokolady na piti u vyrobce, a tak podobne. Zucastnili jsme se take mexicke svatby v mistni katedrale Santo Domingo. Je to nejuzasneji vyzdobeny kostel, jaky jsme kdy videli nejen tady, ale i v Evrope. Nevesta byla v bilem, jeji vlecka byla mnohametrova.
Ve 20:00 se vydavame na cestu do neznama. Odchazi se nam tezko, nebot tady prave zacina Mezinarodni hudebni festival. Pres park, ktery jdeme na nadrazi, je jedna za scen. Produkce hudby a tanec je to, co Mexikanci umeji.
2.3. San Cristobal de las Casas, 2200 m n.m.
Jen idiot pred 12-hodiovou cestou serpentinami stlaska, co se da ... Autobus Deluxe, kterym na jihovychod zeme frcime, ma temer luzkovou upravu a je obsazen jen zhruba z poloviny, takze kazdy cestujici ma pro sebe dvojluzko. V zadni casti jsou 2 zachody a automat na kavu.
Vyjizdime na cas a behem hodiny vsichni cestujici usinaji. Vsichni, s vyjimkou Mamy, ktera noc travi bud na zachode, nebo se trese zimnici ve svem dvojluzku a premlouva zaludek, aby vsechny ty odpoledni dobroty neposilal opacnym smerem. >
Po 12 hodinach vystupujeme ve vyrazne chladnejsim meste. Tata v nejblizsim okoli stanice hleda ubytovani, zatimco Mama se s bagly chouli v cekarne. Mestecko (100 tis. obyv.) je plne hotylku, takze behem hodiny se ubytovavame v peknem podkrovnim pokojicku, za pouhych 180 <. Mame je porad zle, zimnice se memi v horecku, takze zustava v posteli, zatimco Tata vyrazi na prochazky mestem a po predmestich. Je to opet velmi dobre zachovale kolonialni mesto, plne pamatek a hezkych ulicek a kostelu. Na rozdil od predchozich mest tu chodi hodne Indianek (i mladych) v pestrobarevnych vysivanych krojich. Tady ziji Mayove. Ze se nachazime v centru povstaleckeho hnuti, neni z niceho patrne.
3.3. Stale San Cristobal de las Casas
Mama nadale marodi, i kdyz uz je ji trochu lip. Tata vyrazi tedy sam, a sice do prirodni rezervace na hore Huitepec (2900 m n.m.) kousek za mestem. Jde pesky primo z mesta, protoze nevi, ze skoro do pulky svahu jezdi "taxi colectivo". To Tatovi zastavuje na poslednich 200 m cesty a vysazuje ho (zadarmo) u pesinky do rezervace. Pak uz jen pralesem, po cesticce, ktera se neustale rozvetvuje, strme nahoru. Kolem je videt nebyvale mnozstvi krasne kvetoucich bromelii na stromech, i nejake epifyticke kaktusy a orchideje. Plno drahokamove pestrych ptaku, motyli ... proste nadhera. Pri ceste zpet Tata nastupuje do zrovna dorazivsiho "taxi colectivo", a tak je doma uz po druhe hodine.
Odpoledne obligatni prochazka po meste, spojena se ziskavanim informaci o zajezdech do nejkrasnejsiho mayskeho sidliste, do prosluleho Palenque.
4.3. Stale San Cristobal de las Casas
Jedeme do vesnice Chamula. Chvili se placame na trhu, pak jdeme do kopce nad vesnici. Domorodci jsou krojovani, odmitaji se nechat fotit, deti jsou spinave a oprskle, dozaduji se penez. Celkove je to tady podstatne exotictejsi, nez drive navstivena mista.
Uprostred zpacetni cesty Tata vystoupi ze sdileneho taxi a jde do rezervace - vydrape se mlznym pralesem na vedlejsi vrchol zdejsi sopky. Mama chvili coura po meste.
Vecer, tak jako v jinych mestech a skoro kazdy vecer, hraje na namesti dobre kapela a je tu prijemna atmosfera. Pouze by tady mohlo byt mene Indianek, ktere na jedne ruce maji hromadu vysivanych hadru, na druhe jedno i vice deti a nabizeji a vnucuji (hadry). Pred spanim si jeste objedname v jedne z mistnich cestovek na zitra celodenni vylet.
5.3. Velky vylet k vodopadum a do Palenque
Dnesnim programem je navsteva asi 230 km vzdalenych prirodnich a kulturnich atrakci:
- kaskada bouricich vod Agua Azul v dzungli
- vodopad Misol - Ha
- proslule pradavne mayske pyramidy a mesto Palenque v pralese.
Mikrobus si nas ma vyzvednout v hotelu v 6:15 az 6:30. Cekame v recepci hodinu a stale se nic nedeje. Az v 7:30 prijede mikrobus s 8 cestujicimi. Mama s ukazovanim na hodinky nadava ridici. Ten nerozumi a cosi mele spanelsky.
Cesta k prvni zastavce trva 4 hodiny, v mikrobusu je horko, Tata nadava svym zvucnym hlasem: "Podivej, ten magor pred nami je tu v hubertusu", nebo "magor uz fialovi, za chvili ho to klepne a hubertus nesunda". Kdyz u kaskady vystoupime z mikrobusu, dava nam ridic sraz ve 12:00 hodin, to je za 1/2 hodiny. Je to dost malo a tak Mama jde za "magorem v hubertusu", aby ji ukazal hodinky. To je okamzik dvou prekvapeni:
1. Je o hodinu mene, takze ridic dostal vynadano nepravem
2. "Magor" na Maminu lamavou spanelstinu odpovedel CESKY.
Byl to Ital, ktery dva roky pracoval ve Frydku - Mistku. Nevime, zda slysel prupovidky o magorovi v hubertusu, ale az do konce zajezdu se choval velmi pratelsky. Jeho temer prvni slova byla o tom, kde se toci nejlepsi pivo v San Crostobalu (pro pripadne spolecne posezeni). Ani ridic si Mamino hartuseni nebral k srdci a potykal si s nami.
Zajezd to by skvely (viz nekolik fotek dole). Nadherna byla i krajina, kterou jsme projizdeli. San Cristobal lezi ve vysce 2200 m n.m., Palenque 50 m n.m.. Prejeli jsme devatero rek a devatero hor. Hory byly zelene, v nizinach bujna dzungle, nahore borove lesy. Silnice vede prevazne po serpentinach bez krajnic, v obcich s mnoha retardery. Ridic jel skvele, presto zaludek jednoho Americana to neustal.
6.3. Stale San Cristobal de las Casas
Po vcerejsim vycerpavajicim vyletu se poflakujeme dale od stredu mesta. Cestou potkavame pohrebni pruvod, pri nakouknuti do jednoho salonu ukazuje kolemjdouci mame, ze tam nesmi. A opravdu, u dveri je cedulka: zenam a uniformovanym vstup zakazan.
Vecer si kupujeme letenku na zitrek do Mexico City. Autobusem by cesta trvala 14 hodin a jezdi pouze v noci, takze bychom ani nic nevideli.
7.3. Mexico City ( 2200 m n.m.)
Po rannim sbaleni jdeme na kratky vylet na kopec s kostelikem a vlajkou. Cestou pozorujeme mimo jine kolibrika sajiciho nektar z kvetu dosny. Pak uz jen comida corrida, sprcha a ve 12:50 odjizdime autobusem do 1 hodiny vzdalene Tuxtly. Za cestu od autobusu k letisti chce taxikar 200 <. Usmluvame to na 150 < a myslime si, ze jsou zde taxikari stejni previti, jako v Praze. Kdyz po 40 km jizdy vystupujeme u letiste, bereme sve narceni zpet.
V pul seste pristavame v mexicke metropoli a celkem se hladce metrem s 2 prestupy dostavame do historickeho centra. Prvni vytypovany hotel je obsazeny a tak se cca v 1/2 8 ubytovavame v hotelu kolonialniho stylu z 19. stoleti Isabel.
8.3. Stale Mexico City
Jsme opet ve vysce 2200 m n.m., takze noci a rana jsou chladna. Behem dne se teplota vysplha na prijemnych 20 - 22 st. C, coz je pro prochazku po meste idealni. S pomoci Lonely Planet prochazime dopoledne historicke centrum, odpoledne supermoderni tridu mrakodrapu.
V odpolednich hodinach se na hlavnim namesti slavi MDZ. Komuniste maji pred prezidentskym palacem obrovske plakaty Marxe, Engelse, Lenina a Stalina. Jina skupina organizuje podpisove akce pro lecbu AIDS, dalsi chteji znarodnit tezbu nafty, indiansti samani v krojich vyhaneji z klientu zle duchy, na zemi sedici mlada zena s drevenymi protezami obou hornich koncetin vysiva krajky, atd ...
V parku Alameda, zalozenem v 16. stoleti, projizdeji policiste v sombrerech na konich, zatimco na moderni tride provadeji "obchuzku" na elektronicky rizenych dvoukolech.
9.3. Stale Mexico City
V 7:00 vyrazime z hotelu tremi trasami metra (mexicke metro ma 11 linek se 175 stanicemi) a autobusem ze severniho nadrazi vystupujeme v 8:45 u nejvetsi mexicke archeologicke pozoruhodnosti - pyramid Teotihuacan. Je to grandiozni pozustatek azteckeho mesta, vybudovaneho v prvnich stoletich naseho letopoctu, ve kterem zilo 200 tisic obyvatel. Prochazka dvoukilometrovou tridou je velmi pusobiva. Koncime ji vylezenim na Pyramidu mesice a prohlidkou interieru Palace jaguara. Dnes je vse sede, v dobe kdy mesto slouzilo puvodnim obyvatelum, prevladala barva ruda. Musela to byt nadhera. V nekterych mistech se zachovaly fresky, velmi zachovale jsou reliefy, vykladane obsidianem. Stavebnim materialem byl zcasti sopecny kamen.
Casto se tu stava, ze do dopravniho prostredku nastoupi clovek, ktery neco nabizi. Nekdy jidlo, jindy hudebni produkci, mnohdy take zde asi velmi oblibene vystoupeni klauna. Dnes v metru byla velmi hlasite nabizena prirucka pro praci s geometrickymi vzorci. Zajemce se nenasel.
10.3. Stale Mexico City
Posledni cely den na Zapadni polokouli!
Jedeme autobusem do 60 km vzdaleneho mestecka Amecameca, ktere lezi na upati vulkanu Popocatepetl. Cely den horu obihame se zaverem, ze to bylo dustojne ukonceni nasi dovolene (viz posledni obrazky).
Hora psoukala jak po fazolich, Tata s fotakem cvakal a blazene hykal jak oslik Buggy.
Na rozdil od Mexico City, ktere moc treti svet nepripomina, mestecko Amecameca je uz zase nase stare dobre Mexiko se vsim, s cim jsme se behem posledniho mesice setkavali.
ADIOS, AMIGOS !!! 11.3. Konec
V nadeji, ze mexicke metro nas jako zatim vzdycky nezklame, prichazime rano s narvanymi bagly na nastupiste smerem na letiste (mame dvakrat prestupovat). Prvni vlak je narvany k prasknuti, druhy projizdi bez zastaveni, treti rovnez, ctvrty je opet narvany k prasknuti.
Takze vybihame na ulici, chytame taxi a za 3/4 hodiny jsme na asi tak 8 km vzdalenem letisti. Je nejvyssi cas, uz pro nas nemaji sedadla vedle sebe.
Letadlo odleta na cas. V Madridu ctyri hodiny nudneho cekani, do Prahy dorazime opet podle letoveho radu.